Živěla cup CUP 7.3.2015

I když nejsou zrovna žádné závody, naši členové nezahálí a pilují oblouky. Co by k tomuto účelu mohlo být lepšího, než oslava 15. výročí vzniku Živěla cupu?

Proto se většina členů ( mimo Hrocha, protože měl důležité Masters závody a 666, kterému se bohužel vrátil zápal plic) sešla v sobotu 7.3. na Fajťáku u Velkého Meziřící, aby změřila své síly nejen mezi sebou, ale i s pozvanýma náplavama.

Oproti předpokladu se do začátku závodu nedostavila žádná závodnice, proto se soutěžilo pouze v mužské kategorii. S výhodou jsme využili již postaveného obřáčku z dopoledního Poháru Vysočiny a po prezentaci, losování a instalaci měřícího zařízení jsme mohli pustit předjezdkyni z místního ski klubu do tratě. Časoměřičku nám dělala vzácná návštěva, tzv. eSBéčko, která je zároveň prvním přikázáním z posvátného Desatera Živěla cupu.

Všichni v trati nechali to nejlepší, co v jejich nohách je a zdálo se, že takové nasazení a příprava lyží snad neprobíhá ani na normálních závodech. Pro připomenutí starých časů, kdy se závodníci běžně sešli na závodech každý večer, aby popili a potančili, což se dnes už bohužel neděje, nektěří vytáhli své staré kombinézy a helmy nebo dokonce i legendární chrániče Vegasport. Obřáček byl povedený a dokonce čtyři chlapci pokořili čas vítěze Poháru Vysočiny, takže šlo o skvělé výkony.

Při odpočinku a čekání na tmu jsem popřáli Suníkovi k narozeninám a hromadně si připili šampíčkem. Poté došlo k přestavbě trati a protože ten oranžovej nesmysl ne a ne zalézt, odstartovali jsme slalom za světla a to již za přítomnosti první závodnice Nik. Přesto se třetí kolo jelo již za umělého osvětlení.

Po dojetí slalomu a Zazově maturitě z matematiky při sčítání času jsme vyrobili diplomy a nachystali vyhlášení. Parádní poháry, medaile a vtipné ceny - kupříkladu první a třetí v kategorii “Náplavy” dostali griotku, zelenou a vaječňák, což již modří vědí, že jsou všechny nezbytné ingredience k výrobě “Chomejnýho chrchle”. Po vyhlášení jsme se vydali do Apres ski baru. Trošku mrzutě bez vítěze a druhého v pořadí, kteří museli “nutně” odjet.

Tam už na nás čekaly pěkně seřazené řízečky, které jsme po skvělých výkonech do sebe házeli ve velkém. Zanedlouho se k nám připojily i staré rafiky, které dojely jen na kropení. Samozřejmě hned po cinknutí prvního panáku se ve dveřích objevil i Erik. Místní servírečky nás chtěly oslnit pitím panáků z lyže, ovšem nevěděly, že takto to pijeme již mnoho let. Jediný upgrade byl ten, že měly skokanskou lyži, kterou mohlo obsluhovat až devět spolupičů. Také jsme toho opakovaně využili. Až do chvíle, kdy jsme vypili všech pět lahví Jégříčka a poté jsme museli přejít na velice nepříjemnou hrušku, což je zhruba to poslední, co si pamatuju. V kolik a jak jsme skončili, je těžko říct. Každopádně šlo o velice vydařenou akcičku a proslýchá se, že se může snadno stát, že by se z této taškařice stala každoroční tradice.

Všem děkujeme za účast a těm nezúčastněným, ať je brzy přestanou bolet nosy, za které se teď po shlédnutí fotek a přečtení článku jistě chytají.