Jarní zasedání ŽC Petrovický Mlýn

Letošní Jarní zasedání bylo neobvyklé. Nesešli jsme se jako obvykle na námi oblíbeném Kukliklíku, ale na Petrovickém mlýně u Jihlavy. Prvotní rozpaky byly rychle rozprášeny, objekt z větší části vyhovoval našim vstupním podmínkám. Hlavní nevýhodou byla nepřipravenost bazénu, kde byla kalná dešťová voda nevalného pachového vjemu, což v téměř tropickém počasí značně znepříjemňovalo potencionální zábavu. Ale protože jsme velice nápaditá partička, tak jsme tuto nepříjemnost obešli vymýšlením jiných druhů zábavy, takže si naši fanoušci a kamarádi v podstatě této drobnosti nevšimli. Navíc jak nás již znáte, již nedlouho po započetí večírku nás ani zápach či barva nemohla odradit od vykoupání.

První dorazila posádka Subíčka s RGMS, Zazou a po strop naplněným interiérem masiskem na palubě. Po převzetí objektu od pohodového pana správce jsme zapojili chladničky, které jsme napěchovali koleny, několika druhy mas a několika lahvemi. Tento krok byl v horkém počasí nezbytný, dokonce předcházel i původně prvnímu kroku v podobě vztyčení vlajky ŽC. Ihned jsme samozřejmě tuto patálii napravili a po upevnění vlajky na vjezdovou bránu jsme připitím s lahví zelené oficiálně Jarní zasedání zahájili.

Následovalo zapojení profireproduktorů s mixákem, mikrofonem, notebookem a externím diskem. Zdánlivě jednoduchý úkol si vyžádal několik nápověd typu - přítel na telefonu, počínaje Tomem zvukařem, konče armádními IT specialisty. Samozřejmě všichni čekáte, že komplikace způsobil MacBook Pro jako obvykle, jenže ten bohužel RGMS odešel a tudíž problém nezpůsobil. Jako náhradu si vzal RGMS armádní stroj, který ovšem pracuje na platformě Linux a ta si příliš nerozuměla s ostatními zařízeními, což se nakonec po několika telefonátech povedlo vyřešit a naše dvorní skupina Holki to mohla naplno rozbalit.

Protože jsou RGMS a Zaza vtipálci, již od poloviny loňského roku drželi v hlavě pěknou kulišárnu. Když na jedné akci viděl Zaza zelený Semtex, hned se zrodil nápad. Namíchat zelený Semtex a vodku do litrovky od zelené, do které se jako obvykle nasypou medvídci. Pak už stačí jen se smíchem sledovat, jak do sebe každý klopí medvídky v domnění, že jde o zelenou a pak se mu vyvalí oči po prvním polknutí. Ovšem staly se dvě nepříjemnosti. První bylo, že druhá dorazivší posila - 307 a Sun nehnula brvou a v kliklidu klopila, jakoby nic, což stejně udělal i KŠ a Hroch, kteří přijeli v těsném závěsu. Takže převezeni byli naopak autoři. Druhou nepříjemností, chronologicky však první byl fakt, že nejprve bylo nutno litrovou lahev zelené vyprázdnit, aby do ní šlo něco namíchat. Takže RGMS se Zazou do sebe v 35ti stupních lámali z půllitrů zelenou poměrně svižným tempem, aby stihli past připravit.

Naštěstí 307 měl vozidlo vybaveno množstvím pivních speciálů, takže se hned narazily dvě první bečky a mohla se ta zelená trošku ředit. To bylo výhodně, neboť nás čekala ještě náročná příprava velkého množství dřeva, o kterou si pravidelně řekne nukleátor. Kolem páté odpolední bylo zahájeno plnění nukleátoru 17ti zadními vepřovými koleny o souhrnné hmotnosti 22 kg, kořením a zeleninou. Zatímco se nám kolínka krásně připravovala a nukleátor si spokojeně odfukoval, přijížděli další členové a hosté. Lehce po osmé hodině již kolínka voněla a tak byl čas na parádní pošušňáníčko. Některým kolínkům se moc nechtělo ven, ale nakonec je RGMS Vymlátil. Rozpadající se masíčko zapíjené výborným speciálem s parádní hořčinkou je nepopsatelný zážitek a může být jen ke škodě nezúčastněných.

Večer se zřejmě i zpívalo karaoke a prý přijel i AM, o tom už ale nic RGMS neví, neboť vlivem předčasného zeleného startu odešel odpočívat jako první. Prý ještě proběhl pokus o jeho probuzení intenzivním olizováním od Ájopsa (myslím psa, nikoli eF přítelkyni), což nemělo žádný efekt, stejně jako plnění pootevřené huby wasabi. Poté bylo oficiálně uznáno, že spí a byl ponechán svým snům.

Již ráno bylo jasné, že i bez RGMS byl večírek povedený, o čemž svědčila jedna zlomená noha, ztrhané obličeje čerstvě se probouzejících i Bůh ví z čeho pocházející šrám na čele RGMS. Ale jak se říká, není čas, ztrácet čas a tak po pozření několika kusů syrových špekáčků na zahnání hladu se narazily další dvě bečky svrchně kvašených speciálů a mohlo se pokračovat v přípravě na vyhlášení výsledků uplynulé sezóny.

Protože jsme vrcholoví sportovci, většina vyrazila i přes vysoké teploty trénovat na MTB. Zůstali jen hosté a realizační tým členů, který se musel starat o zábavu fanoušků, dohlížet na jejich pitný režim a pravidelně jim podávat stravu. Hlavním úkolem bylo připravit pro trénující odměnu v podobě množství masa na grilu. Velice schopný organizační tým se zhostil úkolu se ctí a vše se jim podařilo. Teda skoro vše. KŠ dal KroPičce jediný úkol, aby se neopila. To se ovšem velice hrubě nepovedlo, přestože se úkol pokusil za ŽC splnit Suník, jemuž se takové věci běžně nestávají.

Počkali jsme na příjezd poslední skupiny fanoušků a připravili jsme vyhlášení. Letos nám stupně vítězů vyhlašoval tzv. Kláda, neboť náš dvorní vyhlašovač Hanzi měl závod SP na trávě a tudíž se nemohl zúčastnit. Promotér RGMS se pokusil zajistit na letošní vyhlášení „naši“ Klárku, ta byla bohužel v době konání Jarního zasedání mimo ČR, což nás velmi mrzí a doufáme, že příští rok se to snad podaří.

Vyhlášení klasicky provázelo vhození prvních tří do bazénu v oblečení, což už k tomuto rituálu prostě patří. Jako každý rok byla veliká rozmanitost cen pro všechny závodníky. Jako příklad uvedu předplatné časopisu Snow, tašku pivních speciálů s kryglem, BDP (bojová dávka potravin) IV, cestovní kufr (za ten vás prokliklínám-dozvíte se níže) atd.

Po vyhlášení již nic nebránilo rozjet zábavu na plné obrácení, takže se mohutně zpívalo karaoke až do brzkých ranních hodin. Proběhlo rovněž poměrně mnoho kol „lyže“ i líže. Jedna z lyží RGMS moc nesedla, takže ihned po vdechnutí udělal tzv. „Špacírův trojitý Cajzlcup“, taky pěkně v řadě za sebou. Krátkou, zato vtipnou epizodou bylo plazení se „zlomené nohy“ po schodech do pokoje v druhém patře poté, co jí ujely berle až do přízemí. Snažila se přivolat kamarádku, jenže ta měla divoké sny a jen se obracela. Jako završení bylo, když RGMS nevěda, že je někdo na chodbě, chtěl vzhledem k placení elektřiny ušetřit a ještě nebohému stvoření zhasnul.

Ráno jsme dojedli zbylé špekáčky, samozřejmě syrové, a pomalu se začalo odjíždět. Ovšem Suníkovi bylo velmi líto gruziňáčku, tak ho vdechnul. Jenže tahle v horku bez jídla to mělo poměrně destruktivní následky, což by až tolik nevadilo, jenže se rozhodl, že počká na odvoz posledním autem s RGMS. Za normálních okolností by to ničemu nevadilo, jenže už tak bylo Subíčko po strop a oproti předpokladu, že snězením jídla bude auto poloprázdné, nebylo. RGMS Suníka pobalil včetně jeho všude možně rozvěšených mokrých věcí. Jenže se Suníkem tu zbyl kromě psa i chlaďák a bečka a jedna co se dopila. Po vložení věcí, kdy z kufru věci vypadávaly na sedadla a muselo se je tam cpát pootevřenýma okýnkama, aby nevypadly zpět ven, vyšel Zaza s obrovskou krabicí, převážně se zapomenutými věcmi jako poháry atd. To již byl jasné, že prostě neodjedeme. To se Zaza jen zasmál a přinesl si svoji výhru - obrovskej lodní kufr, čímž dárci opět děkuji. Rychle jsme zamaskovali vejce na zdi (čímž děkuji ocasovi, co to tam hodil, za krásnou hodinku) sedřením omítky, předali objekt a po zašlapání kufru a položení krabice Zazovi na kliklín jsme vyrazili k Brníčku. Příjemná cesta s tyčkou od vlajky a hlavní vzduchovky bouchající střídavě RGMS a Zazu.

Oproti předpokladu zatím nepřišel očekáváný email ve znění - Pane Skřivánek, děkujeme Vám za zničení objektu - takže kdyby se z nějakého nepochopitelného důvodu ani příští rok nemohlo konat zasedání na našem obvyklém místě, možná máme kam jet i příští rok.

Tímto děkuji za celý Živěla cup našim fanouškům za vzornou podporu, sponzorům za materiální, technické a finanční zabezpečení no a fanynkám za jejich přítulnost. Budeme se těšit na vaši přízeň i v další sezóně.