Karlov 15.-17.3.2013

Třetí březnový víkend se členové Živěla cupu sešli v Karlově pod Pradědem v sestavě 307, RGMS, Sun, RŽ. Večer jsme se potkali postupně na večeři, po které jsme si dali nějaké to pivečko a staré pány. Hromady starých pánů. Výsledkem této smrště bylo kromě údivu tchýně 307 nad úpřímností historek RGMS ještě ztráta katalogu Halti, ze kterého jsme vybírali tak pečlivě, a jsme jej ztratili. Neboť jako obvykle starý pán došel a už jich byl několikařádkový plůtek, šli jsme na kutě. 

Ráno jsme se po chutné a vydatné snídani vydali na svah, prohlédnout si trať, jako obvykle dvě hodiny po jejím ukončení. Na svahu naši sestavu posílil ještě král obřákového oblouku, samotný KŠ, který dorazil ráno z domova. První změnou oproti oproti minulému závodu v Karlově bylo jiná dislokace tratě. Závod se nekonal na Kazmarce, ale na Myšáku. Tento svah je uživatelsky příjemnější, i když naši zkušení závodníci nemají problém s jakýmkoli sklonem svahu. Pravděpodobně je i kratší, protože první muži jezdí kolem 37 sekund, což je poměrně málo. Prvním kolem se všichni členové propletli s mistrovskou obratností. V druhém kole ovšem RGMS zaváhal a při nájezdu do mírné části byl zaskočen rychlou změnou sklonu i rytmu tratě a nevešel se do brány při výjezdu z vlásenky, čímž se připravil o cenné 2 body. Nezdá se to jako přílišná ztráta, ale RŽ nemá přílišnou bodovou ztrátu, tudíž každý bod se hodí. Stejně tak se KŠ svým výsledkem přiblížil k Suníkovi, ještě však ne do nějaké příliš ohrožující pozice. 

Na svačinku si dal RGMS dva párečky a Suník s 307 žlutou limonádu. 307 poznamenal, že párky jsou alespoň bez chuti a dokonce ani koňské maso neviděli, zatímco brča je vyloženě hnusná. Na oběd po náročném jsme se vydali do nejbližší restaurace. Zde nás přijemně přivítala servírka typu VS (vyčpělá sexbomba) svojí ignorancí trvající dvacet minut. Objednávku rychle odbyla, dokonce i vysněné menu RŽta, který se moc těšil na svíčkovou, ale problém s výměnou polévky byl neřešitelný. Nutno přiznat, že ač VS, tak na cestu… Po příchodu na pokoj jsme po spršce vyrazili na jídlo. Moc jsme se těšili na domácí zákusky v hospůdce s domáckou tmosférou, bohužel zrovna tento víkend bylo zavřeno. Přesunuli jsme se do pizzerie, kde jsme ovšem opět dvacet minut seděli, aniž by kdokoli přišel. Proto jsme pokračovali až na penzion Roháč. Všechna jídla byla chutná za přiměřené ceny. Stihli jsme i pár kousků a po cestě se stavili v přeplněném aprés ski. Samozřejmě se zastávka neobešla bez hudringu, neboť jsme šli jako to stádo po čerstvě urolbované sjezdovce.

Ve stanu jsme si dali tzv. cestovního dědka s ohnutými lokty se vším, co k tomu náleží. Tím jsme zapůsobili na celé zbývající tříčlenné osazenstvo přeplněného baru. 

Po příchodu na půdní pokoj nám velká pruhovaná kočkovitá šelma poskytla své víno, tudíž jsme do začátku schůze s Lišákem popíjeli. Schůze tak byla místy i vtipná. Například když byla pronesena věta-dnes byla přirážka 42, ale známe i mnohem příjemnější přirážky. Snad nebyl člověk, který by nehýkal, snad kromě autora výroku, zřejmě je na tyto dětinské reakce za svoji 70ti letou pedagogickou praxi zvyklyklý. Večeře byla provázena nějakým pivečkem, ovšem výrazně opatrněji, neboť jsme již museli vybrat ŽC RRRacing team hadry ze znovunalezeného katalogu. Po usnesení na modelech a barvách již nic nebránilo vyzkoušet velikost doplněných zásob starého pána. Mise byla více než úspěšná, opět totiž došlo k vyčerpání všech lahví žluté verze a muselo se pokračovat verzí červenou. Byl přítomen i Erik ze spřáteleného oddílu, jenže se při popíjení dědků asi hrozně styděl, poněvadž rudější věc než jeho obličej, v místnosti nebyla. Rovněž se k nám donesla informace, že na Rychtě je drnkání do strun za přítomnosti samotného pana Pružinky, proto byl vyslán předvoj, šel Suník s kládou. Po ověření, že to tam žije jsme vyrazili za ním. Trošku nás rozhodilo, že jsme po cestě tam potkali vracejícího se pana Pružinku, což by nebylo tak hrozné, jako potka 4 z 5ti kytaristů. Po našem příchodu jsme dlouho hledali místo kolem jednoho hráče, jedné posluchačky a barmana, ale nakonec jsme si sedli. Ještě před objednáním vyběhl kuchař a majitel v jedné osobě, typ ŘK (řezník Krkovička) a hudroval do barmana, ať nás vyhodí a zavře. Naštěstí měl barman dobré srdíčko, vzal zodpovědnost na sebe a ještě nás nechal procházet se starými pány. Po této charitě vůči starším jsme se vytratili a šli si odpočinout  před nedělním závodem.

Ráno jsme opět královsky posnídali a vyrazili na prohlídku, načasování snad není nutné zmiňovat. Odchod se povedl všem kromě RGMS, který sice zvítězil nad obrovským plazem v pokoji, nicméně při souboji s prachem, který se usazuje na chloupkách v nose (tzv. šušeň), již takové štěstí neměl. Dokonce došlo i na krev, viz foto. Po zvládnutí těžkého konfliktu doběhl i RGMS na PP ( ne, není to maličkááá, je to pozdní prohlídka). První kolo bylo skvostem, druhé již Hanzi zatáhl jako splachovač, když je tam pořádná nadílka. Favorité, jako pan Pružinka, si s obtížnou tratí neporadili, zatímco agresivní a dynamická jízda všech členů ŽC nesla své ovoce v podobě dojetí všech nasazených. Potom už jen stačilo vyslechnout si první tři na stupních vítězů v poháru Jihomoravského kraje v pořadí - rakušan, rus a ázerbajdžánec a vyrazit k domovům, samozřejmě s obligátní zastávkou v pivovaru v Rýmařově.

Již se moc těšíme na souboje v Koutech se závodníky světového poháru,