Pec, Pecka, Pecička

Konečně jsou pryč škaredé teplé slunečné dny a přišlo lyžaři očekávané krásné zimní počasí, plné sněhu a mruzu. Spolu se zimním obdobím nastal čas zúročit tvrdou jarní, letní a podzimní přípravu. Proto se nejlépe připravení členové Živěla cupu vydali nahnat strach soupeřům na první závody v letošním kalendáři do Pecičky a zahájit tzv. období rrrrrrracingu. 

Nabušený tým byl ve složení 307, Sun, Hroch, AM/BM, Špacír a RGMS. Oproti loňskému roku proběhla prezentace mnohem kliklidněji, zřejmě díky Indian Pale Ale, svrchně kvašenému speciálu z Vyškova, popíjenému cestou - díky Čurdo. 

Po ubytování se první team (307, Sun, RGMS) vydal na večeři, byl však přerušen hovorem od *. Ten si stěžoval, že s firemní Fabií, kterou na novém místě nafasoval, zřejmě nevyjede k našemu ubytování. RGMS se tak nechal nachytat a v dobré víře mu šel naproti, ovšem potom uviděl vysmátý obličej * za volanem tramvaje Lexus. Po dosmátí naše čtyřka okoštovala koňáček od Hujera a dorazila do nejbližší restaurace. 

Skvělá kuchyně s chutnými jídly za lidovou cenu byla korunována výborným Krakonošem na čepu. Něco málo se popilo, nějaký Krakonoš se vzal s sebou do PETek na cimru. Zde se již DJ Sun chopil svého řemesla a metal mohl potěšit všechny ubytované. RGMS je již starý mrzutý jezevec (jezevéééc), a tak chlapce nechal hlučet a sám si lehl do volného pokoje na druhé straně objektu. Ráno zažil pocit roky nevídaný-bez bolesti hlavy a pekla v žaladku sledoval kamarády trousící se na snídani, skučící bolestí s ještěrem na vodítku. 

Pod Hnědým vrchem, kde se závod konal, jsme se sešli s druhou částí výpravy, Hrochem a AM. Jako jeden muž jsme podpořili Suníka, jenž poprvé uviděl ten sráz, kterému místní říkají svah u na ledové hoře. Soupeři, většina o generaci mladší, se síly našeho týmu opravdu zaleklikli, až museli chodit strachem učurávat, jak je možno vidět na dvou fotografiích v albu z tohoto závodu. Výsledky jste si mohli průběžně přečíst onlne na ŽC Twitteru, průběžné pořadí šampionátu je aktualizováno na našich stránkách. 

Po vyčerpávajícím závodě jsme se dopravili přes zatáčku, která nejde projet a je nebezpečná, do našich pokojů. Po spršce, zdřímnutí a večeři vyrazili Sun, 307 a Špacír do ověřené restaurace na pár Krakonošů. RGMS, myslíce na svoji sázku na celkové čtvrté místo, místo radovánek piloval své závodní náčiní k dokonalosti. Poté se přesunul za ostatními a vyrazilo se do Pecičky. Světoznámý klub MEXX, který bývá většinou plně obsazen třemi až pěti návštěvníky, tentokrát zklamal, byl zavřený úplně. Vedlejší podnik nás uchvátil živou kapelou, poměrně slušného žánru, ovšem příliš hlučný projev nás odradil. 

Zvolili jsme tudíž podník mezi, který byl napájen venku stojícím, hlučným, naftovým generátorem, kterým byla napájena LCD televize, přímotop a kompresor na pivo, tudíž vše potřebné. Svíčky nahrazující umělé osvětlení dodávali tomuto místu jakousi mystiku. Některé to očarovalo až příliš. Například Hroch přišel, sedl, cucnul si piva a během hlasitého, na něj směřujícího dialogu se Špacírem se ukázalo, že se nejedná o dialog, nýbrž o Špacírův monolog. Šlo o cca 10 sekund. Večer tak proběhl podle zaběhlého systému, Hrošík spal na stole a my se bavili. Slíbili jsme si žádný večírek, takže jen pár Krakonošků, jégříka s jim beamem na pohlazení chuťových pohárku a šupky hupky do pelíšků. Druhý den Suník s RGMS nezvládli nástrahy tratě, ale nebylo to jejich vinou, šlo o předem domluvenou strategii vůči soupeřům, aby přestali být ostražití, usnuli na vavřínech a pak dostali rychtu. 

Moc rádi jsme se po delším čase všichni viděli, opravdu hodně nasmáli, a tak se těšíme na příští závody, které budou příští víkend v Karlově.