Karlov pod Pradědem 27.-29.1.2012

Druhou zastávkou v bílém kolotoči, které se účastnili členové Živěla cupu, byl Karlov pod Pradědem. Jak již bývá zvykem u naší veselé party, zábava začala již cestou. Absence sněhu v Brníčku, tzv.driftový deficit, způsobil u RGMS nutkavou potřebu zkusit si rukavicu, když ne velkou, tak řečeno slovy jedné ostravské fanynky se zapadlýma očima - aspoň malou. Nepohrdl by ani jedním či dvěma vyvedenýma driftíčkama. A tak dal na Klikliho  čtvrteční sprchovou potreninkovou radu a zaúkoloval Zazu, coby navigátora, ať ho navede na tu zkratku z Rýmařova. Cesta se totiž v zimě neudržuje a tak byla vysoká šance, že na rozdíl od ostatních suchých vozovek, zde může být sem tam zrnko snížku. A taky že ano. Sněhu doslova mraky. Radost v očích RGMS byla nepopsatelná, šla by srovnat snad jen se zahozením zelené mikiny. Hřejivý pocit v srdíčku však neměl dlouhého trvání. Při pokusu přejet vršek kopce, si Subíčko lehlo na bříško. Po pár pokusech o projetí bylo naznáno, že doslova tudy cesta nevede a začalo se couvání po tmě na zrcátka na úzké cestě. Tento manévr trval asi 3 metry, než se pod pravým zadním kolem utrhla krajnice z měkkého (slovník spisovné češtiny umožňuje i kratší nezdvojenou variantu pozn. Red.) sněhu a celé Subíčko sjelo do pole. Naštěstí měli všichni cestující tenisky, takže jim nevadilo vystoupit do sněhu po kolena v mínus čtrnácti stupních a větru. RGMS měl chytře Boty zásahové lehké pro Vojenskou policii, které jsou naštěstí z boku plátěné, takže se rád přidal. Již po prvním pokusu (doprovázeném mohutným čtverytým rupnutím v zádech) vyhodit silou čtyř vozidlo na silnici bylo jasné, že čtyři je dobrý počet pro natočení pokračování kasovního trháku Farma s Rouzí v hlavní roli, ale na vyproštění skoro dvoutunového mazla ze závěje to rozhodně nestačí. Proto byli na pomoc zavoláni 666 s posádkou a Klikli. Po hodině čekání v mruzu posila dorazila. Nikdo neeškoval, že místo parádní večeře a výborného pivního speciálu v pivovaru v Rýmařově budou nějakého vocasa tahat hodiny ze závěje. 

To jsme se časovému výhledu v řádu hodin ještě smáli lehce prokřehlými rypáčky. O tři hodiny později, když mruz, zmrzlý sníh a power v pažích způsobili rozpad lopaty, jediného prostředku na vyproštění, bez zjevného pokroku, se už ani smát nešlo. A to nejen kvůli ztuhlým mimickým svalům. Ostatně ani omrzlé končetiny nepůsobily příliš pecičkově. Situaci příliš nevylepšilo ani zapadnutí vyprošťovacího vozidla. To se nám známou metodou hup-cuk podařilo dostat na silnic. Třetí vozidlo už bylo ale vysláno pro traktor. Nakonec únava, hlad a mráz pomohli rozzuřit všechny účastníky, kteří mohutnou snahou Subíčko dostali opět na cestu. Po 7 hodin trvající cestě Brno-Karlov jsme se ubytovali v hotelu Karlov a místo plánovaného večírku na oslavu Berníeho čtvrtstoletí jsem ulehli jako stokilová koťátka do postýlek a bucali.  

V sobotu ráno nás kromě výborných švédských stolů čekalo velmi pomicáníhodné osazenstvo vedlejších stolů, až jsme si skoro říkali, že přece ti švédové mají i lepší pecičku, než jen švédský stůl. Přísné a pohrdavé pohledy maminek a jedné milé krásné trenérky s bříškem (no dobře no, ale kde mám asi bydlet na tom cajzl cupu?) na hromadné zvedání všech končetin, doslova, nás rychle vrátilo ke konzumaci. Po několika polohlasných perverzních poznámkách jsme se už běželi připravit na závod a vyrazili cca 200 metrů po silnici na svah. Tam nás kromě ročníků 1996 v uplých kombinézkách (pííči) zvýrazňujících rašící mekadýlečka se šťopičkama (no hydropíííííči), přivítal starý známý, pan Mruz. Výsledky si opět můžete přečíst v záložce bodování, takže není potřeba se příliš zabývat pocity z jízdy. Stačí jen snad zmínit, že tažení RGMS na jeho fungl nových lyžích trvalo jen do desáté brány, takže ani technika není vše. Jeho rostoucí závodnické kvalitě budiž učiněno za dost tím, že ve stejné bráně opustil trať i pan Pružinka. Nikdo zřejmě nečekal, že by toto fiasko mohlo skončit jinak než dvěma kladivama a třema Pradědama. Po dojetí si členové dali dvě rundičky velmi starého muže ještě pod svahem a další tři v recepci hotelu při příchodu. 

Potřeba regenerace není u všech stejná, takže zatímco někteří zvolili odpočinek, další vyrazili do místní pizzerie „na jedno“. Kdo naši sympatickou skupinku zná déle, ví, že u jednoho nikdy nezůstane. Na pěkný základ Pradědů padal jeden škopíček za druhým, do čehož Prochy objednal pár rundiček panáků. Nebylo proto divu, když zanedlouho půl pizzerie zpívalo, dnes už zlidovělý hit, Franta Ptáček. O hlavním dirigentovi není pochyb, ale kdyby třeba dnes byl někdo na těchto stránkách poprvé, byl to, již v celé republice proslulý, DJ Sun. Jist si svojí slávou, zapálil si v této nekuřácké hospodě ignorujíc nespokojené výrazy rodičů přítomných malých dětí, za což byl ovšem servírkou vyveden za ucho ven. První příchozí z této povedené taškařice přišli v době večeře a ve zkratce nám odpočívajícím vše zkomolenými větami pověděli, až jsem měli pocit, jako by bylo potřeba, aby někdo něco přeložil do maďarštiny. Takže při pohledu na několik hostů hotelu, kteří v předsálí recepce vybalují několik hudebních nástrojů a pokouší se je ladit s myšlenkou si příjemně potichu zazpívat, nezbylo nic jiného, než se hlasitě zasmát a s větou „To si něco zažijete“ odejít na pokoje. Vidět nechápavé výrazy hudebníků bylo k nezaplacení. Netrvalo však dlouho a pochopili. Zprvu překvapeni známým- Hobluj dědku, později repertoárem hlavního zpěváka. Po skončení hudební produkce bylo nezbytné nezůstat nic dlužno naší pověsti a něco rozbít. Nové pružící židle jako by si o to říkaly samy. 

Přesun Bernieho oslavy na sobotní večer a nedostatek financí způsobil, že RGMS a Zaza museli napůl vypít litrovku „ořechovice“. Prý jí Bernieho mamka dostala od pacienta. Zřejmě mu ale vyoperovala zdravou ledvinu a tato pomsta měla způsobit oslepnutí dětí. Byl to boj, ale nakonec se povedlo. RGMS zašátral velmi velmi hluboko v paměti a vyštrachal pár triků ze starých časů a briskně ve třech větách z místní servírečky vytáhl její mobil, číslo na tágo, doporučení nejlepšího podniku v Bruntále a příslib, že tam přijede za náma. Prochy, 307 a Suník měli již párty za sebou, tak šli spinkat. Nelze ovšem nezmínit Prochyho pokus na Tygra. Věty jako- „Sedni si na mě, Můžu tě masírovat, A proč nechceš?“ vejdou už do zlatého fondu. RŽ byl několik hodin nezvěstný v útrobách hotelu s adaptérem a notebookem. Lov tedy mohl začít ve složení 666, RGMS, Zaza a oslavenec Bernie. Taxi za přijemných 350 slibovalo zajímavý večer. Když jsme panu taxikáři sdělili cíl naší cesty, strachoval se, abychom nebyli zklamaní, že se v tomto podniku koná jiná akce. Jeho upozornění: „Nevadí vám, že je tam maturitní ples?“ velmi pobavilo celou posádku auta a pan řidič moc nechápal. S klidem angličanů jsme mu odvětili, že spíš ne, že se s tím nějak vyrovnáme. První pití jsme si dali až po půl hodině, když už jsme nevydrželi mít obě ruce nahoře a dostávali jsme křeče. Nakonec šlo deset koleček jégříčka. O našem kralování parketu mluviti je zbytečno. Lov končil neúspěšně, ostatně s výjimkou Zazy bylo přítomno komplet KN předsednictvo, takže se ani jiný výsledek nečekal. V tom volá servírečka, že za deset minut je tam. To ovšem vyděsilo Bernieho, neboť si představil ranní probuzení v zelené mikině a tak bleskurychle objednal taxi tak šikovně, že jsme se s ní o dvě minuty minuli. No i nekalé praktiky se dějí. Ke cti mu budiž, že ve čtvrtek předtím jsem společně navštívili klub Mersey, kde se ukázal jako týmový hráč a když k nám přišly dvě špindírky, které by na cestu z KNka šly, a zeptaly se nás: „Kluci, zahrajete si s náma fotbálek?“ jako jeden muž jsme odpověděli: „Ne“. 

Ráno bylo krušnější, nicméně jako bezbodový se RGMS nedostal do startovní listiny na neděli, takže mohl chvilku dospat, pak pochytračit na kopci a po společném obědě v pivovaru v Rýmařově vyrazit s ostatními do Brníčka, těšíce se na další víkend. Příště reportáž ze závodů na Karolínce, jak Vechys vtipně poznamenal, ty už vyhrál 666.